Celia Marchová

Celia Marchová je agentkou Ministerstva vědy, působící v Odboru metafyzických záležitostí. Jejím úkolem je vyhledávat, zajišťovat a předávat výzkumným pracovištím neobvyklé artefakty, aberace a další projevy Vzoru. Nepracuje přímo jako vědkyně, ale jako zástupkyně ministerstva, která dokáže zajistit přístup k materiálům, lidem a informacím, jež by jinak zůstaly mimo dosah oficiálního výzkumu.

Celia je vždy dokonale upravená žena, obvykle oblečená do nenápadného, ale kvalitního šedého kostýmu. Její vzhled je strohý a profesionální, bez zbytečných ozdob. Mluví klidně, přesně a zdvořile, málokdy zvyšuje hlas nebo dává najevo překvapení. Při jednání působí dojmem člověka, který má situaci pod kontrolou a předem zvážil všechny možnosti.

Je přesvědčená, že systematický výzkum Vzoru je nezbytný pro přežití a budoucnost Města. Vzor představuje příliš významnou sílu, než aby jeho poznávání bylo ponecháno náhodě, jednotlivcům nebo organizacím bez odpovídajícího odborného zázemí. Podle Celie je mnohem nebezpečnější výzkum zastavit a zůstat v nevědomosti než podstupovat rizika, která lze alespoň částečně předvídat a kontrolovat.

Její morální zásady jsou především pragmatické. Za skutečný zločin nepovažuje samotné pokusy na lidech, ale nezodpovědný experiment, při němž výzkumník ztratí kontrolu nad následky. Pokud experiment přinese důležité poznatky a jeho rizika zůstanou omezená, dokáže ospravedlnit i značné utrpení jednotlivců. Neznamená to, že by v utrpení nacházela zalíbení. Považuje je za politováníhodnou, ale někdy nevyhnutelnou cenu pokroku.

Celia dává přednost vyjednávání před použitím síly. Pokud někdo objeví nebezpečný artefakt, ukrývá aberaci nebo provádí nepovolený výzkum, nepřichází automaticky s hrozbou zatčení. Nejprve se pokusí zjistit, co dotyčný vlastní, co o tom ví a zda by mohl být ministerstvu užitečný. Nabízí peníze, přístup k laboratořím, odbornou pomoc, utajení nebo ochranu před trestním stíháním. V případě potřeby dokáže zprostředkovat i beztrestnost za činy, které by jinak měly vážné následky.

Tyto nabídky však nejsou projevem laskavosti. Celia sleduje zájmy Ministerstva vědy a očekává odpovídající protihodnotu. Získané artefakty, aberace i výsledky experimentů mají být předány odborníkům, kteří podle ní dokážou jejich potenciál nejlépe využít. Je ochotná spolupracovat i s pochybnými jednotlivci, pokud jejich znalosti nebo objevy převáží rizika takové spolupráce.

Její přístup ji přivádí do konfliktů s Inspektorátem aberací a dalšími bezpečnostními složkami. Tam, kde ostatní vidí nebezpečí, které je třeba zneškodnit, Celia vidí jedinečnou výzkumnou příležitost. Zničení vzácné aberace nebo artefaktu bez předchozího prozkoumání považuje za neodpustitelné plýtvání. Přitom však není ochotná nechat nebezpečný experiment nekontrolovaně pokračovat. Raději jej převezme pod ministerský dohled, než aby riskovala katastrofu.

Celia není člověk, kterého lze snadno zastrašit nebo vyvést z rovnováhy. Je zvyklá jednat s vědci, úředníky, zločinci i lidmi poznamenanými Vzorem. Pokud narazí na odpor, obvykle nehrozí okamžitými následky. Raději připomene, jaké možnosti ministerstvo nabízí a jak nepříjemné může být o ně přijít.

Nejnebezpečnější vlastností Celie Marchové je její schopnost ospravedlnit téměř cokoli, pokud to slouží poznání a zachování kontroly. Dokáže být spolehlivou spojenkyní, dodržovat dohody a skutečně pomoci lidem v nesnázích. Zároveň však může bez váhání rozhodnout, že osud několika jednotlivců je přijatelnou cenou za objev, který jednou zachrání tisíce životů.