Inspektorát Aberací

Inspektorát aberací je oficiální složka spadající pod Ministerstvo míru, pověřená dohledem nad aberacemi na území Města zítřka. Jeho úkolem je hlášení případů prověřovat, aberace vyhledávat, evidovat, určovat jejich nebezpečnost a rozhodovat o dalším postupu. Podle povahy případu může Inspektorát oblast uzavřít, nařídit evakuaci, aberaci izolovat nebo zajistit, a pokud představuje bezprostřední hrozbu, také ji zlikvidovat.

Inspektoři se nezabývají pouze samotnými aberacemi, ale také jejich následky a okolnostmi vzniku. Shromažďují svědectví, vedou registry známých jevů, zajišťují kontaminované předměty a sledují místa, kde se aberace objevují opakovaně. Součástí práce je také posuzování osob zasažených Vzorem nebo podezřelých z toho, že jsou s aberacemi spojeny. V praxi proto Inspektorát kombinuje práci policie, krizového řízení, vyšetřovacího úřadu a specializované zásahové služby.

Jeho pravomoci se však překrývají s Ministerstvem vědy, které má vlastní zájem na studiu Vzoru a aberací. Zatímco Inspektorát obvykle posuzuje případ především podle rizika pro obyvatele a veřejný pořádek, vědci mohou ve stejné aberaci vidět vzácný výzkumný materiál. Nebezpečný jev, který by Inspektorát nejraději okamžitě zničil, může proto Ministerstvo vědy požadovat živý, neporušený nebo přepravený do laboratoře. Kompetenční spory mezi oběma institucemi nejsou neobvyklé a u významných případů může o osudu aberace rozhodnout spíše politický vliv než její skutečná nebezpečnost.

Inspektorát je pro běžné obyvatele zároveň ochranou i zdrojem obav. Jeho příjezd znamená, že problém začal někdo brát vážně, ale také uzávěry ulic, výslechy, zabavování majetku a možnost, že celý případ zmizí za úřední pečetí. Část činnosti Inspektorátu je veřejná a administrativní, zatímco citlivější případy bývají utajovány, zejména pokud se dotýkají vojenského výzkumu, Ministerstva vědy nebo původu samotného Vzoru.

Aberace mají dvě naprosto odlišné podoby podle toho, který úřad se na ně dívá. Pro Ministerstvo míru jsou otázkou veřejné bezpečnosti: něco zabilo člověka, změnilo dům, narušilo dopravu nebo ohrožuje čtvrť. Pro Ministerstvo vědy je tatáž věc unikátní jev Vzoru, který může přinést nový objev a jeho zničení může znamenat nenahraditelnou ztrátu.

To vede k systému:

• Inspektorát aberací je součástí Ministerstva míru a má prvotní zásahovou pravomoc. Může uzavírat oblast, evakuovat obyvatele, zadržovat osoby, zabavovat nebezpečné předměty a při bezprostředním ohrožení aberaci zničit.
• Ministerstvo vědy má výzkumnou pravomoc. Může požadovat předání zachycených aberací, vzorků, artefaktů a osob k odbornému zkoumání a může vyslat své specialisty přímo na místo.
• U nejasných případů nastává problém: kdo má poslední slovo? Právě poslední bod není zákonem dořešený. Jedna vyhláška říká, že ochrana života má přednost, jiná dává Ministerstvu vědy právo zabránit zničení „objektu mimořádného vědeckého významu“. V krizové situaci pak oba úřady mohou zcela legitimně tvrdit, že velení náleží právě jim.

Za Dlouhé války byly aberace původně záležitostí Ministerstva vědy, protože byly chápány jako nový fenomén určený především k výzkumu a případnému vojenskému využití. Po několika katastrofách a experimentech, při kterých zemřeli civilisté, byla bezpečnostní část agendy odebrána a vznikl Inspektorát pod Ministerstvem míru. Ministerstvo vědy se však nikdy nevzdalo svých původních pravomocí úplně.

Inspektorát aberací spadá pod Ministerstvo míru, jeho pravomoci se však překrývají s Ministerstvem vědy, které si zachovává právo na výzkum a zajištění významných projevů Vzoru. Spor o to, zda má být aberace zničena jako hrozba, nebo zachována jako předmět výzkumu, patří k dlouhodobým zdrojům napětí mezi oběma ministerstvy.